Kopr je silně aromatická bylina a stejně jako koriandr má svoje velké příznivce i absolutní odmítače. Češi mají jako svoji specialitu koprovou omáčku, s hovězím masem nebo s vařenými vejci a samozřejmě kulajdu, koprový květ také nesmí chybět v nakládaných okurkách.
Málokdo ale ví, že naše prababičky z kopru v kuchyni používaly i jeho semínka, které jsou chuťově podobné římskému kmínu, bez kterých se neobešla vepřová a skopová pečeně, dávaly je i do nádivek a drtily je do tvarohu, který potom neplesnivěl.
Kopr je jedna z mála bylin, která může sledovat svoji dlouhou kuchyňskou tradici. Sice byla ve starověku a středověku vysoce ceněna i jiná koření, ale nikoli pro svoji chuť, ale jako lék. Kopr však od začátku používali nejen bylinkáři, ale hlavně kuchaři. V oblasti medicíny se kopr doporučoval například proti nadýmání, zápachu z úst a psímu kousnutí. Jako jedna z mála bylin má silné antibakteriální vlastnosti a prý se dovede poprat i se zlatým streptokokem. Kopr dávali Arabové do vína, aby se cestou nezkazilo, i do mléka, aby hned nezkyslo.
Jeho botanické jméno zní "anethum graveolens", roste sice dobře všude v Evropě, význam v kuchyni má ale především na severu, východě a jihovýchodě Evropy. Koprem se v mnoha kuchyních koření světlé a smetanové omáčky na ryby, zvláště na úhoře, raky a kraby. Dává se i na raky bez omáčky, na tmavé lososy, na majonézy a salátové omáčky. Neobejde se bez něho ruský boršč, ani bulharský tarator. Hodí se však také k čerstvému zelenému salátu, k novým bramborám, stejně dobře jako k dušeným okurkám, rajským jablíčkům a cuketám. Kuchaři na rytířských hradech a v patricijských domech ho používali k nakládání okurek a zelí a ke kořenění zeleniny, a dělá se to tak dodnes.
Pro inspiraci přidáváme odkazy na dva tradiční české recepty:
www.czechspecials.cz/recepty/hlavni-jidla/bezmasa-jidla/koprova-omacka
www.czechspecials.cz/recepty/polevky/sumavska-kulajda-se-zastrenymi-vejci
Kopr je jedna z mála bylin, která může sledovat svoji dlouhou kuchyňskou tradici. Sice byla ve starověku a středověku vysoce ceněna i jiná koření, ale nikoli pro svoji chuť, ale jako lék. Kopr však od začátku používali nejen bylinkáři, ale hlavně kuchaři. V oblasti medicíny se kopr doporučoval například proti nadýmání, zápachu z úst a psímu kousnutí. Jako jedna z mála bylin má silné antibakteriální vlastnosti a prý se dovede poprat i se zlatým streptokokem. Kopr dávali Arabové do vína, aby se cestou nezkazilo, i do mléka, aby hned nezkyslo.
Jeho botanické jméno zní "anethum graveolens", roste sice dobře všude v Evropě, význam v kuchyni má ale především na severu, východě a jihovýchodě Evropy. Koprem se v mnoha kuchyních koření světlé a smetanové omáčky na ryby, zvláště na úhoře, raky a kraby. Dává se i na raky bez omáčky, na tmavé lososy, na majonézy a salátové omáčky. Neobejde se bez něho ruský boršč, ani bulharský tarator. Hodí se však také k čerstvému zelenému salátu, k novým bramborám, stejně dobře jako k dušeným okurkám, rajským jablíčkům a cuketám. Kuchaři na rytířských hradech a v patricijských domech ho používali k nakládání okurek a zelí a ke kořenění zeleniny, a dělá se to tak dodnes.
Pro inspiraci přidáváme odkazy na dva tradiční české recepty:
www.czechspecials.cz/recepty/hlavni-jidla/bezmasa-jidla/koprova-omacka
www.czechspecials.cz/recepty/polevky/sumavska-kulajda-se-zastrenymi-vejci