Sníh a led ochucený medem nebo ovocnou šťávou, což byl vlastně jakýsi prasorbet, to byli první předchůdci zmrzliny.
Nejlépe se jeho dalšího vývoje chopili Italové. Ti, ruku v ruce s vývojem mrazicích technologií přivedli kvalitu – a chuť – zmrzliny k dnešní mimořádné popularitě. Jak jsme zmrzlinu pojednali a připravovali u nás? Postupně pronikala do cukráren, ať už jako ochucená voda, tedy sorbet, nebo na bázi mléka či smetany, coby pravověrná zmrzlina.
I když, upřímně řečeno, nebyla to často opravdická zmrzlina a do italské měla daleko. Ve hře se objevila umělá ochucovadla, barviva, tuky a další nepřípadné suroviny. Báječné a hledané zrmzlinářské hity tu však přece jen byly. Málokdo si dnes už vzpomene na fronty u jednoho z prvních „výčepních“ zmrzlinových strojů před vchodem do ovocné jídelny nahoře na Václavském náměstí.
Nové časy, zvláště posledních nemnoho let, přinesly nové trendy i ve výrobě zmrzliny. Lepší by se možná hodilo slovo staronové. Na scéně se totiž objevilo několik nadšenců, kteří coby řemeslní zmrzlináři připravují mimořádné, nehledané a vzácně lahodné variety chutí. Není jich mnoho – zmrzlinářů, příchutí naopak ano – svým přístupem, volbou surovin a invencí při jejich použití však vystavěli kvalitní zmrzlině širokou dálnici ke konzumentovi. Díky jim vystoupila zmrzlina – „domácí“, s láskou a péčí převážně ručně zpracovaná – do společnosti dobrot nejvyššího zájmu. Vždyť to, kterak dokáže sousto znamenité mrazivé pochoutky vypointovat rodinnou večeři, nebo mazlivě narovnat vztahy zrůzněné drobnou vládou, to je přece malý zázrak.
Už deset let můžete před krámkem v Rytířské, ne větším než dvě telefonní budky, vidět nekonečný a věčný dav. Ze zdánlivých nonsensů (chřestová, parmazánová, rýžová, ...) se staly hity, pro které lidé jsou schopni stát déle než kdysi na mandarinky.
Za zmínku rozhodně stojí i nová adresa, Národní třída. Svým způsobem je to chrám mražené laskominy. Na čtyřicet druhů zmrzliny, kdy máte možnost vidět zmrzlináře v akci, přitom zjistit, co je nášleh a proč je důležitý, objevit kouzlo výběrové suroviny, a vybrat si třeba veganské. Nebo alkoholové. Ve vlastních kornoutech, brzy také bezlepkových.
Samostatnou kapitolou je zmrzlina v gastronomii. Kreativci se jí zmocnili a připravují s ní nejneuvěřitelnější kombinace. Možná překvapující, ale velice chutné. Ať coby dezert, stále častěji jako mezichod, který odlehčí pořad menu před dalšími chody. Dříve tohle obstarávaly hlavně sorbety, mezi ně se ovšem zmrzlina vývojem gastronomie propracovala.
Sečteno, podtrženo. Zmrzlina je produkt, který se dostává veřejnosti ve stále vyšší kvalitě, nevšedních kombinacích a stále objevnějších chuťových kreacích. A co víc, docela samozřejmě už celoročně.
I když, upřímně řečeno, nebyla to často opravdická zmrzlina a do italské měla daleko. Ve hře se objevila umělá ochucovadla, barviva, tuky a další nepřípadné suroviny. Báječné a hledané zrmzlinářské hity tu však přece jen byly. Málokdo si dnes už vzpomene na fronty u jednoho z prvních „výčepních“ zmrzlinových strojů před vchodem do ovocné jídelny nahoře na Václavském náměstí.
Nové časy, zvláště posledních nemnoho let, přinesly nové trendy i ve výrobě zmrzliny. Lepší by se možná hodilo slovo staronové. Na scéně se totiž objevilo několik nadšenců, kteří coby řemeslní zmrzlináři připravují mimořádné, nehledané a vzácně lahodné variety chutí. Není jich mnoho – zmrzlinářů, příchutí naopak ano – svým přístupem, volbou surovin a invencí při jejich použití však vystavěli kvalitní zmrzlině širokou dálnici ke konzumentovi. Díky jim vystoupila zmrzlina – „domácí“, s láskou a péčí převážně ručně zpracovaná – do společnosti dobrot nejvyššího zájmu. Vždyť to, kterak dokáže sousto znamenité mrazivé pochoutky vypointovat rodinnou večeři, nebo mazlivě narovnat vztahy zrůzněné drobnou vládou, to je přece malý zázrak.
Už deset let můžete před krámkem v Rytířské, ne větším než dvě telefonní budky, vidět nekonečný a věčný dav. Ze zdánlivých nonsensů (chřestová, parmazánová, rýžová, ...) se staly hity, pro které lidé jsou schopni stát déle než kdysi na mandarinky.
Za zmínku rozhodně stojí i nová adresa, Národní třída. Svým způsobem je to chrám mražené laskominy. Na čtyřicet druhů zmrzliny, kdy máte možnost vidět zmrzlináře v akci, přitom zjistit, co je nášleh a proč je důležitý, objevit kouzlo výběrové suroviny, a vybrat si třeba veganské. Nebo alkoholové. Ve vlastních kornoutech, brzy také bezlepkových.
Samostatnou kapitolou je zmrzlina v gastronomii. Kreativci se jí zmocnili a připravují s ní nejneuvěřitelnější kombinace. Možná překvapující, ale velice chutné. Ať coby dezert, stále častěji jako mezichod, který odlehčí pořad menu před dalšími chody. Dříve tohle obstarávaly hlavně sorbety, mezi ně se ovšem zmrzlina vývojem gastronomie propracovala.
Sečteno, podtrženo. Zmrzlina je produkt, který se dostává veřejnosti ve stále vyšší kvalitě, nevšedních kombinacích a stále objevnějších chuťových kreacích. A co víc, docela samozřejmě už celoročně.