Říká se jí velikonoční hlavička, a málokdo ví proč.
Jedni tvrdí, že podle toho, že se do tohoto jídla obíralo maso z vařené telecí hlavy. To však druzí vyvrací, na Velikonoce se nezabíjela telata, ta se nechávala dorůst a zužitkovala se v dospělém věku, ale spíše jehňata, kůzlata a králíci, kteří moc masa na svých hlavičkách nemají. Proto se do této velikonoční nádivky, která vlastně není nádivkou, protože se jí nic nenadívá, ale spíše nákypem, dává většinou uzené maso. I u tohoto receptu platí, co kraj, to jiný postup.
Základem zůstává starší bílé pečivo nakrájené na kostičky, doplněné uzeným masem, nebo slaninou, někde zase klobáskou. Zelenou barvu i chuť dodávají bylinky, jako popenec, kontryhel, listy pampelišek, řeřicha nebo spařené a nasekané kopřivy či špenát. Někde se přidává naťová cibulka, pórek, někde mladý česnek nebo česnek medvědí. Do správné nádivky také patří minimálně tolik vajec, kolik bylo ran Kristových, to je pět. Hlavička se jedla na Bílou sobotu, po příchodu z kostela a byla prvním a zároveň hlavním jídlem tohoto posledního postního dne. Její název mohl proto vzniknout i zkomolením slova hlavní, hlavnička, hlavička. K nádivce se jedla červená řepa s křenem nebo kysané zelí.
A recept najdete zde.
Základem zůstává starší bílé pečivo nakrájené na kostičky, doplněné uzeným masem, nebo slaninou, někde zase klobáskou. Zelenou barvu i chuť dodávají bylinky, jako popenec, kontryhel, listy pampelišek, řeřicha nebo spařené a nasekané kopřivy či špenát. Někde se přidává naťová cibulka, pórek, někde mladý česnek nebo česnek medvědí. Do správné nádivky také patří minimálně tolik vajec, kolik bylo ran Kristových, to je pět. Hlavička se jedla na Bílou sobotu, po příchodu z kostela a byla prvním a zároveň hlavním jídlem tohoto posledního postního dne. Její název mohl proto vzniknout i zkomolením slova hlavní, hlavnička, hlavička. K nádivce se jedla červená řepa s křenem nebo kysané zelí.
A recept najdete zde.