stěžuje si Pučmeloun ve známém večerníčku o Včelích medvídcích, když rabuje někomu spíž. V dnešní době by plný kameninová sádelníček už asi ve spíži těžko našel, a je to škoda. V čase, kdy se pečou svatomartinské husy, by se měl naplnit husím sádlem. Jak se husí sádlo využívalo?
Především k maštění, brambor, krup a luštěnin, a samozřejmě jako vynikající pomazánka na chleba. Buď jen okmínované, posolené a navrh posypané jemně nakrájenou cibulkou, nebo do něho hospodyně přidala nakrájená pečená husí játra, „ oškvarky“, což byla připečená husí kůže, nasekané vlašské ořechy a malou špetku pelyňku, který dal sádlu mírně nahořklou chuť, která se výborně pojila s chutí ořechů. Husí sádlo samozřejmě nesmí chybět v paštikách. Husím sádlem, většinou na půl s máslem, se zadělávala kynutá těsta, která tím získala vláčnost. Husím sádlem také naše babičky potíraly hned po uvaření houskové knedlíky a v některých krajích se dodnes v husím sádle i osmahne krájená houska, než se dá do těsta.
Husí sádlo je také zdravé, má vysoký podíl nenasycených mastných kyselin, proto se v teple rychle roztéká, a má menší kalorickou hodnotu než olivový olej. Naplňme proto letos při pečení husy na sv.Martina všechny sádelňáky a vraťme husí sádlo do české kuchyně!
Husí sádlo je také zdravé, má vysoký podíl nenasycených mastných kyselin, proto se v teple rychle roztéká, a má menší kalorickou hodnotu než olivový olej. Naplňme proto letos při pečení husy na sv.Martina všechny sádelňáky a vraťme husí sádlo do české kuchyně!