Na jaře, a to nejen o velikonočních svátcích, patří na stůl maso mláďat. Kromě telecího masa, jemných kukuřičných kuřátek nebo masa králičího je to určitě maso kůzlečí a jehněčí.
Archeologické vykopávky dokládají, že se jehněčí maso jedlo už v době kamenné, později ho v oblibě měli například Goethe a anglický král Edward VII., který si na něm pochutnával při svém pobytu v Mariánských Lázních.
Jehněčí u nás ale bylo v současnosti nedoceněno, i když vyniká šťavnatostí a znamenitou chutí. Nelze ani zapomenout na jeho výživovou hodnotu. Jehněčí maso má malý obsah tuku, ve 100 g masa je to 13 g. Pro porovnání: hovězí maso obsahuje 18 g a vepřové 21 g tuku. Kromě vysokého obsahu bílkovin je jehněčí cenné pro vysoký obsah fosforu, železa, vápníku, zinku a vitamínu B1 a B2. Úprava jehněčího masa je snadná, nejčastěji se peče a dusí, kotlety, kýta i jemná jehněčí svíčková je vynikající na grilování. Jehněčí, stejně jako skopové, se musí podávat horké, nejlépe na předem nahřátých talířích, protože jeho tuk, lůj, velmi rychle tuhne.
Česká kuchyně má velké množství receptů na úpravu jehněčího, například specialitu střední Moravy - Jehněčí medailonky v zelenině.
Jehněčí u nás ale bylo v současnosti nedoceněno, i když vyniká šťavnatostí a znamenitou chutí. Nelze ani zapomenout na jeho výživovou hodnotu. Jehněčí maso má malý obsah tuku, ve 100 g masa je to 13 g. Pro porovnání: hovězí maso obsahuje 18 g a vepřové 21 g tuku. Kromě vysokého obsahu bílkovin je jehněčí cenné pro vysoký obsah fosforu, železa, vápníku, zinku a vitamínu B1 a B2. Úprava jehněčího masa je snadná, nejčastěji se peče a dusí, kotlety, kýta i jemná jehněčí svíčková je vynikající na grilování. Jehněčí, stejně jako skopové, se musí podávat horké, nejlépe na předem nahřátých talířích, protože jeho tuk, lůj, velmi rychle tuhne.
Česká kuchyně má velké množství receptů na úpravu jehněčího, například specialitu střední Moravy - Jehněčí medailonky v zelenině.