Dvůr Hoffmeister, dnes vyhlášené místo kulinarie a také agrární turistiky, nebyl původně myšlen jako zástupný projekt stejnojmenného hotelu, naopak.
„Na přelomu milénií se stále více začaly objevovat u nás dosud nepříliš rozvíjené sportovní aktivity. Boom prožíval golf, do popředí zájmu se prosadila cykloturistika.“ Tím uvedl Martin Hoffmeister zrod myšlenky na nový, svým způsobem doplňkový záměr vybudovat venkovské sídlo nedaleko od centra metropole, ale přece jen v dostupné vzdálenosti. Ovšem nebyl to jediný motiv pro koupi nemovitosti v Malých Číčovicích. „To opravdu nebyl. V té době ještě hotel uspokojivě fungoval. Statek na venkově měl splňovat dva cíle. Podle mne tenkrát oba stejně důležité. Mé dvě dcery milují koně, chtěl jsem pro ně realizovat jejich touhy. Vedle toho také zvýšit atraktivitu hotelových služeb a nabídnout hostům vyžití z jezdectví. To se tenkrát – vedle již zmíněných cyklistiky a golfu dostávalo do výseče zájmů stále větší části společnosti. Taková byla vlastně prapůvodní idea pro zrod dnešního Dvora Hoffmeister.“
Vše došlo tak daleko, že hoteliér zakoupil někdejší zemědělskou usedlost a postupně začal své představy uvádět v život. Což nebylo, také díky Hoffmeisterově vlastnosti vše neustále zlepšovat a zvětšovat, pranic snadného.
„Původní představa byla skutečně o dost skromnější. Čtyři pokoje pro hosty, jednoduché zázemí pro přípravu snídaní a dohotovování jídel dovážených z hotelu. Vedle toho také prostory pro ustájení a výcvik koní.“ Zrodila se tedy jakási depandance hotelu, která postupně vyrostla v dnešní usedlost původní záměr daleko převyšující. Podle téměř shodného scénáře jako u hotelu. „Scénář byl asi podobný, z původních plánů vyrostla nakonec dnešní podoba Dvora. To jest se šestnácti pokoji, plnohodnotnou restaurací velkým programem pro ustájení a výcvik koní. Ovšem zdaleka to nebyla taková selanka, jak se může z řečených pár vět zdát.“
Vím, koupil jste vlastně svým způsobem ruinu, kde třeba restaurační kuchyni vůbec nebylo kde postavit. Vlastně všechno se dělalo z gruntu znovu.
„Daleko hůř. Získal jsem totální ruinu, úplně všechno, na co si jen vzpomenete, se opravdu předělávalo nebo budovalo vše, co tehdy vůbec neexistovalo. Takže vcelku to znamenalo třináct let práce, než jsme dospěli k dnešnímu stavu usedlosti.“
Navíc zasáhly živelné a jiné pohromy, změnila se situace v turistickém byznysu i na domácí scéně, nebo?
„Nechci, aby to vypadalo jako pláč nad rozlitým mlékem, ale… Byla ukončena naše spolupráce na reprezentačních akcích Hradu, přišlo jedenácté září (rok 2001 a útok na World Trade Center v New Yorku), a Prahu zatopila pětisetletá voda. Každá z těch událostí by stačila zlikvidovat prosperitu hotelu sama o sobě. Když vás potkají všechny najednou, navíc, pokud vaši klientelu tvoří ze třetiny turisté ze Států, nemůže to dobře dopadnout.“
Na samém začátku budování jste se však zároveň snažil udržet prosperitu hotelu na přijatelné úrovni. Navíc s nabídkou slibného ekonomického rozvoje rodícího se Dvora Hoffmeister.
„Jak už tu zaznělo, v Číčovicích se zpočátku a během času objevovaly větší či menší komplikace. Bylo nutné získat pozemek na výstavbu kuchyně, aby mohla vzniknout plnohodnotná restaurace. Kde by pokračovala vyhlášená kuchyně hotelu. Trable, na které nikdo nemyslel, se ukázaly ve spojení s koňmi - mouchy. Není možné, aby jejich nálety atakovaly hodující hosty a vlastně celý gastronomický provoz vůbec. Vyplynula potřeba přestěhovat už zabíhající se hospodářství co nejdále od restaurace, znovu žádná procházka parkem.“
To jste všechno zvládli a před nějakými osmi lety otevřeli Dvůr Hoffmeister. Stalo se za ten čas i něco pozitivního?
„Určitě ano, lidé si k nám našli cestu, jak cyklisté, tak rodiny s dětmi – podívat se na koníčky, i vlastníci, kteří si nás své miláčky „ubytovali“. Však se tu také mají moc dobře, k dispozici tu je jezdecká hala se standardními parametry, venkovní kolbiště, kruhová jízdárna, trenažér a celé fitcentrum pro koně. Další roztomilou kulisu tvoří vlaštovky. Jsou jich tu spousty a my se snažíme je hýčkat. Dokreslují obrázek téměř už zmizelé poetiky venkova.
Velice brzy pak začali začali přijíždět i mlsní, ti původní z hotelu a spousta dalších, které ovlivnila šeptanda. Rozběhl se i jeden z původně uvažovaných bonusů, blízkost letiště. Mnozí hosté velkých firem přilétají na den dva a nechtějí ztrácet čas dopravou po centru. Pro tyto příležitosti jsme připravili kongresové prostory plně vybavené vší potřebnou technikou ve špičkovém provedení.“
Lze tedy hovořit o naplnění všech původních plánů. Slyšel jsem však, že nad očekávání se u vás daří ještě jednomu dalšímu, který jakoby spadl z nebe. V původních úvahách pokud se pamatuji nefiguroval.
„Myslíte asi svatby. Ano, rozeběhly se možná víc, než dobře. Reagovali jsme na poptávku hned ze začátku a vybudovali pro ně příjemné prostředí. Dnes u nás mohou snoubenci být i oddáni, svatební hostina jistě nikoho neurazí. A díky tomu, že vše se odehrává na kouzelné zelené louce či v přilehlé stodole, kde nehrozí rušení sousedů, lze si tu vychutnat svatební radost až do rána.“
I Martina Hoffmeistera postihla uzávěra pohostinství vyvolaná pandemií corona viru. Podobně jako u hotelu se otřásla i ekonomika Dvora Hoffmeister. Ale rozvolnění, které přišlo sice pět minut po dvanácté, slibuje brzké oživení všech tamních aktivit. Protože, pandemie nepandemie, dobře jíst i vdávat či ženit se budou lidé stále.
Ještě slovo k restauraci. Po celý čas vykazovala vysokou úroveň, o niž se starala řada znamenitých kuchařů. Ke konci roku 2020 opustil restauraci Jan Kaplan. Rudolf Doležal, který kuchyni převzal je zárukou, že tomu nebude jinak. Také zmiňovat sortiment úžasných vín by pro ty, kteří vědí bylo nejspíš vožením sov do Atén.
Vše došlo tak daleko, že hoteliér zakoupil někdejší zemědělskou usedlost a postupně začal své představy uvádět v život. Což nebylo, také díky Hoffmeisterově vlastnosti vše neustále zlepšovat a zvětšovat, pranic snadného.
„Původní představa byla skutečně o dost skromnější. Čtyři pokoje pro hosty, jednoduché zázemí pro přípravu snídaní a dohotovování jídel dovážených z hotelu. Vedle toho také prostory pro ustájení a výcvik koní.“ Zrodila se tedy jakási depandance hotelu, která postupně vyrostla v dnešní usedlost původní záměr daleko převyšující. Podle téměř shodného scénáře jako u hotelu. „Scénář byl asi podobný, z původních plánů vyrostla nakonec dnešní podoba Dvora. To jest se šestnácti pokoji, plnohodnotnou restaurací velkým programem pro ustájení a výcvik koní. Ovšem zdaleka to nebyla taková selanka, jak se může z řečených pár vět zdát.“
Vím, koupil jste vlastně svým způsobem ruinu, kde třeba restaurační kuchyni vůbec nebylo kde postavit. Vlastně všechno se dělalo z gruntu znovu.
„Daleko hůř. Získal jsem totální ruinu, úplně všechno, na co si jen vzpomenete, se opravdu předělávalo nebo budovalo vše, co tehdy vůbec neexistovalo. Takže vcelku to znamenalo třináct let práce, než jsme dospěli k dnešnímu stavu usedlosti.“
Navíc zasáhly živelné a jiné pohromy, změnila se situace v turistickém byznysu i na domácí scéně, nebo?
„Nechci, aby to vypadalo jako pláč nad rozlitým mlékem, ale… Byla ukončena naše spolupráce na reprezentačních akcích Hradu, přišlo jedenácté září (rok 2001 a útok na World Trade Center v New Yorku), a Prahu zatopila pětisetletá voda. Každá z těch událostí by stačila zlikvidovat prosperitu hotelu sama o sobě. Když vás potkají všechny najednou, navíc, pokud vaši klientelu tvoří ze třetiny turisté ze Států, nemůže to dobře dopadnout.“
Na samém začátku budování jste se však zároveň snažil udržet prosperitu hotelu na přijatelné úrovni. Navíc s nabídkou slibného ekonomického rozvoje rodícího se Dvora Hoffmeister.
„Jak už tu zaznělo, v Číčovicích se zpočátku a během času objevovaly větší či menší komplikace. Bylo nutné získat pozemek na výstavbu kuchyně, aby mohla vzniknout plnohodnotná restaurace. Kde by pokračovala vyhlášená kuchyně hotelu. Trable, na které nikdo nemyslel, se ukázaly ve spojení s koňmi - mouchy. Není možné, aby jejich nálety atakovaly hodující hosty a vlastně celý gastronomický provoz vůbec. Vyplynula potřeba přestěhovat už zabíhající se hospodářství co nejdále od restaurace, znovu žádná procházka parkem.“
To jste všechno zvládli a před nějakými osmi lety otevřeli Dvůr Hoffmeister. Stalo se za ten čas i něco pozitivního?
„Určitě ano, lidé si k nám našli cestu, jak cyklisté, tak rodiny s dětmi – podívat se na koníčky, i vlastníci, kteří si nás své miláčky „ubytovali“. Však se tu také mají moc dobře, k dispozici tu je jezdecká hala se standardními parametry, venkovní kolbiště, kruhová jízdárna, trenažér a celé fitcentrum pro koně. Další roztomilou kulisu tvoří vlaštovky. Jsou jich tu spousty a my se snažíme je hýčkat. Dokreslují obrázek téměř už zmizelé poetiky venkova.
Velice brzy pak začali začali přijíždět i mlsní, ti původní z hotelu a spousta dalších, které ovlivnila šeptanda. Rozběhl se i jeden z původně uvažovaných bonusů, blízkost letiště. Mnozí hosté velkých firem přilétají na den dva a nechtějí ztrácet čas dopravou po centru. Pro tyto příležitosti jsme připravili kongresové prostory plně vybavené vší potřebnou technikou ve špičkovém provedení.“
Lze tedy hovořit o naplnění všech původních plánů. Slyšel jsem však, že nad očekávání se u vás daří ještě jednomu dalšímu, který jakoby spadl z nebe. V původních úvahách pokud se pamatuji nefiguroval.
„Myslíte asi svatby. Ano, rozeběhly se možná víc, než dobře. Reagovali jsme na poptávku hned ze začátku a vybudovali pro ně příjemné prostředí. Dnes u nás mohou snoubenci být i oddáni, svatební hostina jistě nikoho neurazí. A díky tomu, že vše se odehrává na kouzelné zelené louce či v přilehlé stodole, kde nehrozí rušení sousedů, lze si tu vychutnat svatební radost až do rána.“
I Martina Hoffmeistera postihla uzávěra pohostinství vyvolaná pandemií corona viru. Podobně jako u hotelu se otřásla i ekonomika Dvora Hoffmeister. Ale rozvolnění, které přišlo sice pět minut po dvanácté, slibuje brzké oživení všech tamních aktivit. Protože, pandemie nepandemie, dobře jíst i vdávat či ženit se budou lidé stále.
Ještě slovo k restauraci. Po celý čas vykazovala vysokou úroveň, o niž se starala řada znamenitých kuchařů. Ke konci roku 2020 opustil restauraci Jan Kaplan. Rudolf Doležal, který kuchyni převzal je zárukou, že tomu nebude jinak. Také zmiňovat sortiment úžasných vín by pro ty, kteří vědí bylo nejspíš vožením sov do Atén.