Poutě a jejich vliv na gastronomii

Poutě a jejich vliv na gastronomii

Send by e-mail

 
 
  • Autor: Milan BallikPoutě v barokní době se pořádaly buď do míst spojených se zázraky - obraz ronící slzy, pramen po jehož vodě prohlédli nevidomí, místo kde se poutník zázračně vyléčil - ale častější to byly poutě výroční. Ty se slavily v den vysvěcení farního kostela či na svátek světce, kterému byl kostel zasvěcen. Ponechme nyní stranou tyto důvody, pomiňme i význam poutí coby nástroje k rekatolizaci církve po Bílé hoře, rozšíření vzdělanosti lidu návštěvou zajímavých míst, do jisté míry i prostředku komunikace mezi jednotlivými místy či zábavné relaxaci po celoroční dřině obyvatelstva. Věnujme se chvíli jejich možná druhotnému, ale ve výsledku stejně důležitému fenoménu. Vlivu na gastronomii a pohostinství.



    Procesí na poutní místa měla svůj význam i na kultivaci cest, které k nim vedly. Ve smyslu tom, že při nich vyrůstaly hostince nebo alespoň stánky s jakýms takýms občerstvením. Ty se stávaly pevnou součástí pouti, pravidelnou zastávkou na cestě k duchovnímu i estetickému poznání.

    Jak se tedy občerstvovali poutníci cestou na svatá místa? Základem bývala doma přichystaná zásoba jednoduchých drobností. Nejčastěji to byly tvarohem či ovocem plněné pouťové koláče – v každé obci bývaly jiné – nebo podobné pečivo, připravené k přímé konzumaci. Zdroj pití zprvu zajišťovaly četné studánky na trase. Již zmíněné stánky s občerstvením, při vícedenním putování i restaurace v jednotlivých cílových městech se zvolna staly samozřejmostí. Objevovaly se i přímo v cílových svatých místech.

     

    Postupem doby se význam poutí měnil. Pro vlažné katolíky v Českých zemích přestávala být sakrální tématika prioritní, větší důraz byl kladen na pouťové zábavy a veselice. Zde se po doražení do cíle utrácely pracně našetřené peníze za lákavé dobroty. Kokosové špalky, sladké dřevo, sudžuk či turecký med, na těchto laskominách se nešetřilo. Vždyť pouť byla jednou za rok! Ještě to nebylo tak komerční, jako dnes na Matějské, pouťová zábava si zachovávala jistou poetiku. Prodávaly se svaté obrázky patrona kostela či místa, papoušek tahal planety, děti bývaly ulepené od cukrové vaty. Ta, spolu s pendrekem, bývala hitem pouti a na rodičích si ji vymohl snad každý kluk či děvče.
     
    Za všechny restaurace, které pouťová menu připravují, jmenujme jednu. Při druhém ročníku obnovené Anenské pouti v roce 2016 připravili v hotelu Annín na Šumavě takovéto menu.

     

    Předkrm
    škvarková pomazánka,
    Polévka
    vývar s játrovými knedlíčky nebo šumavská kulajda
    Hlavní jídlo
    pečené koleno na černém pivě, křen, hořčice, beraní rohy, pečivo
    moravský vrabec, červené zelí, bramborový knedlík
    řízek z vepřové krkovice, bramborový salát
    Dezert
    domácí pouťový koláč
     
    Pouťová gastronomie – i s cukrářskými pamlsky – zvolna prorůstá do nabídky restaurací a stává se potěšující součástí oslav. Samozřejmě, je-li odvedena s patřičnou péčí.
     
     

Přihlásit k odběru newsletteru

Přihlašte se k odběru newsletteru a budeme Vám pravidelně zasílat nové články do e-mailu