Mořské ryby se u nás zabydlely

Mořské ryby se u nás zabydlely

Send by e-mail

 
 
  • Autor: Milan BallikVe větší míře jsme se s nimi začali potkávat při dovolených. Ať už na Baltu nebo Jadranu se staly součástí naší tamní stravy. Tedy po Listopadu, do té doby jsme cestovávali s turisťákem, vepřovými konzervami a lahváči.
    Situace stran sortimentu ryb se v mnohém zlepšila, dnes jsou k mání ty nejlahodnější nejvyhledávanější druhy. Některé jsme dokonce před pár lety ani neznali. 



    I když by se zdálo, jakoby pro ryby pojem sezónnosti neplatil, opak je pravdou. I ony jí podléhají stejně, jako celá živočišná říše. Ovšem člověk může - u farmovaného odchovu - přírodě pomoci. Například chovatelé lososů v Norsku rybám za tamních dlouhých nocí do vody svítí. Simulují tak dojem jara a ryby jen kynou. Navíc je možné řízeným chovem optimalizovat jejich tržní hmotnost.



    Pojďme však k sezónnosti přirozené. První v roce je treska. Báječná ryba, s vynikajícím masem, jemným a chutným. Po ní přichází čas plochých ryb. Patří k nejchutnějším vůbec, navíc na jaře je jejich maso mimořádné. Vedle platýze tvoří jejich rodinu ještě mořský jazyk, kambala, limanda a řada dalších. Platýzovití, to je pěkně početná rodinka. 



    Po „placatých“ jsou v pořadí především pražma a vlk. Také sardinky, jedí se vcelku a jsou-li právě vylovené, máloco se jim vyrovná. V létě si dopřáváme ryby maximálně čerstvé v přístavních krčmách rybářských vesnic na celém středomořském pobřeží. Tam si alespoň jednou dopřejeme čerstvou rybu, jednoduše upečenou. 



    Zde se hodí zmínit jeden u našich lidí hluboce zakořeněný zvyk. Zatímco u moře si bez reptání dáváme ryby vcelku, doma se opět vracíme ke svým filátkům. Jeden z největších znalců ryb a obchodu s nimi mne překvapil sdělením, že nenadšení z ryby s kostmi vůbec není jen naší specialitou. Jejich konzumace se odehrává jen na úzkém pásu pobřeží. I ve městech, majících moře za humny - Amsterodamu a Bruselu, za všechna - už se poptávka otáčí zpátky k filetům. Dá se tedy říci, že tenhle trend není ani tak záležitostí vnitrozemskou, jako spíš městskou. 
    Podíváme-li se na oblibu jednotlivých druhů - a vynecháme neporazitelného lososa - ta je u nás ovlivněna tím, kam naši lidé nejvíce vyjíždějí za odpočinkem a relaxací. V Itálii a Chorvatsku to znamená orientaci na pražmu, vlka, ještě tak Rybu svatého Petra. Menší zájem už je o ropušnici, zvolna se prosazuje makrela. Potom jsou tu ještě tuňák a mečoun, a tím výběr vlastně končí. Ryby mimořádně kvalitní, především již zmíněné ploché, ale i další ne až tak známé, zůstávají stranou většinové poptávky. Ty ocení povýtce opravdoví znalci. 
    Na závěr nemohu nezmínit jedno doporučení. Chcete-li si rybu jak náleží vychutnat, potom vcelku. A divokou, volně lovenou. Nad takové není. 

Přihlásit k odběru newsletteru

Přihlašte se k odběru newsletteru a budeme Vám pravidelně zasílat nové články do e-mailu