Lahůdky oslovily Prahu

Lahůdky oslovily Prahu

Send by e-mail

 
 
  • Autor: Milan BallikUž na konci devatenáctého věku se na gastronomické scéně metropole objevilo první lahůdkářství velkého jména.  Josef Lippert zakoupil v pasáži Černá růže na Příkopech už před rokem 1892, kdy se tak stalo, už fungující obchod. Vkrátku si u něho podávala dveře pražská honorace. Dostali jste tam předtím téměř nevídané delikatesy. Humři, langusty, mořské ryby nejvyšších kvalit, saláty a chlebíčky. Také vzácné likéry a nejvyhledávanější destiláty. Lippert se stal c&k dodavatelem habsburského dvora, také u nás založil filiálku vídeňského Meinla. Doplatil však na to, že jako sudetský Němec sympatizoval s hitlerovskou mocí.



    Druhý v pořadí, řeč je o těch, kteří se proslavili a tvořili špičku oboru, se objevil Alois Linka. V roce 2011 otevřel lahůdkářství v Hybernské a po pětadvaceti letech je přestěhoval do vlastního domu v ulici Havlíčkově. Sortiment položek, které nabízel, čítal bezmála stostránkový katalog. Nejlepší vína z Čech, vedle nich slušná baterie šampaňských. I přesto, jak byla drahá, lahev přišla na tehdejších 100 Kč, měla borovský úspěch. „Bublinky“ tenkrát hýbaly Prahou. Mimochodem, za stokorunu jste mohli u Linky dostat třeba pět litrů znamenitého Vino Tinto Rioja, tři kilogramy věhlasného vlašského salátu, nebo podle druhu až stovku chlebíčků. Soumrak Linkova obchodu přišel v únoru 1948. Nejmladší ze synů, Rudolf, však v branži zůstal. Založil a do emigrace úspěšně vedl slavnou Ovocnou jídelnu na Václavském náměstí. Tu následně přes dvacet let provozoval i ve švédském Göteborgu. 



    Třetím velkým mužem pražského světa lahůdek – podle data založení - byl Jan Paukert. Chlebíčky sice nevymyslel, jak se traduje, ale tím, že podnik přetrval nešťastné období padesáti let po Únoru, se nejvíce zasloužil o jejich popularitu. V jeho prodejně jste mohli ve „zlatých třicítkách“ potkat všechny, kteří něco znamenali v československém kulturním světě. Celebrity si zde dopřávaly z nepřeberného množství nevšedních dobrot, skvělých vín, podnik byl neustále plný mlsounů. Lahůdky z Národní třídy „vygumovala“ až před nedávnem pivnice, ale v pozměněném formátu působí dnes pod jménem Jan Paukert moderní bistro v Karlíně.

     

    Čtvrtým byl v Jungmannově ulici nadšený milovník všeho dobrého, restauratér Zoufalý. Velké lahůdkářství s bohatou nabídkou možná nebylo zmiňováno tak často, ale svou klientelu si tamní speciality našly. Hlavně také restaurace, kde se vám dostalo krom báječného jídla i nevšední péče. K neuvěření je jedno: lahůdkářství, dnes je to Zlatý kříž, zůstalo – s malou změnou v adrese o pár domů vedle – do dnešních dnů a patří k nejlepším ve městě. A vůbec ne jen proto, že zůstalo na scéně jako jediné z těch velkých. 

    Ti čtyři nebyli jediní, v metropoli mezi válkami bychom napočítali na desítku dalších jmen. Jejich nositelé však zmizeli a obchody s nimi, dnes o nich nic nevíme, ale podíl na slávě chlebíčků – neboť ty, a různé saláty jsou dnes synonymem pro lahůdkářství – přiznejme i jim.  
     

Přihlásit k odběru newsletteru

Přihlašte se k odběru newsletteru a budeme Vám pravidelně zasílat nové články do e-mailu