Tábor nepatří jen husitům, ale i dobrému jídlu
Jedna z cest do jižních Čech vede přes Tábor. Ten se tak velmi často neprávem stává pouze tranzitním místem. Město, které založili husité, patří k nejkrásnějším městům u nás a není náhodou, že jeho centrum se stalo památkovou rezervací. Kromě toho všeho zde výtečně vaří.
Když do Tábora, tak za dějinami husitského hnutí, které ovlivnilo vývoj naší země na stovky let. Kde jinde začít než v pozdně gotické radnici, ve které se nachází Husitské muzeum. V něm jsou k vidění kromě historických exponátů také díla českých malířů a sochařů, kteří se inspirovali husitstvím. Najdete zde díla od Myslbeka, Hollara, Alše a mnohých dalších.
Podzemní objevování
Pod Táborem se nachází rozlehlé podzemí, které má podle některých historických pramenů délku necelých 14 kilometrů. Vzniklo při založení města a postupem času se dál větvilo a prohlubovalo až do dnešních tří pater. Sloužilo nejen ke skladování potravin, ale také k úkrytu před požáry. Buďte si jisti, že tato prohlídka vás bude doslova nadchne.
Pokud je na vás muzeum a podzemí příliš nezajímavé a máte rádi živější podání historie, je právě pro vás určen Husův mlýn, kde probíhá v turistické sezoně každou neděli rodinné husitské odpoledne. Mají zde i půjčovnu kostýmů, takže můžete dětem nasadit klípce a užít si pravou zábavu včetně lekcí šermu. Navíc, kdo by si nechal ujít osobní setkání s Husem nebo Žižkou? Ale už je nejvyšší čas pozvat vás na jídlo.
Skvělá restaurace na křižovatce
Hotel Elzet neleží kupodivu v centru Tábora, ale u výpadovky na Prahu, na samém konci dálnice. Tím plní funkci tradičních zájezdních hostinců, dříve tolik běžných. V nich se mohl pocestný občerstvit dobrým jídlem a lahodným mokem, což zde zcela bez diskusí platí i ve 21. století. S někdejší formankou má Elzet ještě jednu společnou vlastnost: milý a usměvavý personál, který byste na konci dálnice skutečně nečekali.
Restaurace pojme až sto lidí a přitom si zachovává poměrně příjemné prostředí, které byste si možná nevybrali na oslavu narozenin, ale na rodinný oběd na cestách se hodí přímo dokonale. Protože jsme v jižních Čechách, patří ke zdejší specialitě kapr. Ještě před ním jsme si ale objednali polévku.
Kotel plný polévky
V restauracích u cesty se již tradičně objednává drštková polévka, a tak jsme byli věrni tradici. Když ji přinesli, věděli jsme s jistotou, že tu rozhodně nepřipravují malé porce. Polévky byla obstojně velká mísa a sníst ji a mít ještě hlad se nám zdálo nemožné. Navíc chutnala velmi dobře, drštky nebyly rozvařené, ani gumové, možná by snesla o trochu méně mouky, ale celkový dojem byl velmi dobrý. K jídlu jsme ocenili čepované nealkoholické pivo, které ukazuje jasné zaměření na strávníky - řidiče.
Místní specialitou je Kapr Jordán, nazvaný podle zdejší vodní nádrže. Recept je to jednoduchý, ale o to větší bylo překvapení z celkového vyznění pokrmu. Kdybychom nevěděli, že máme na talíři kapra, hádali bychom možná nějakou jinou rybu proslulou kvalitnějším masem. Lépe připraveného kapra jsme na našich toulkách po restauracích dosud nepotkali a Elzet skutečně zabodoval.
Radost z obyčejného kapra
Kapr byl správně orestován, omáčka z červeného vína byla velmi decentní a šťouchané brambory, které k jídlu podávali, také neměly chybu.
Nakonec musíme poznamenat, že vzhled jídla úplně neladil k interiéru restaurace. Jídlo by skvěle zapadlo do honosného prostředí některé drahé restaurace daleko lépe než do moderního zájezdního hostince. Ale to není výtka, naopak se ukazuje, že na kvalitní kuchyni lze narazit i na nečekaných místech České republiky. A to je dobře.
ZOO a botanická zahrada
Co dělat v Táboře po obědě? Možností je hned několik, pokud tedy netrváte na další várce husitské historie. Ale všeho s mírou, a tak vás pozveme třeba do zdejší botanické zahrady, která je druhá nejstarší u nás. Naleznete zde na 4000 druhů rostlin, z nichž nejpopulárnější budou zajisté masožravé rostliny a kaktusy. Největší část zaujímá zdejší arboretum.
O poznání zábavnější jsou ale zvířata. Tábor má také svoji zoologickou zahradu, která je pojata moderním způsobem. To znamená, že zvířata zde odděluje od návštěvníků co nejméně plotů, přesto se medvědů, tygrů, lvů ani jaguárů bát nemusíte. Vše je zcela bezpečné. Pokud ale chcete zachovat jistou distanc, můžete využít zdejší originální koněspřežku, dva vagony tažené koňskou silou.
A jestliže si na vagony a vláčky všeho druhu opravdu potrpíte, vypravte se na další část svojí trasy zdejší Elinkou. Ta zde jezdí od roku 1903 a nic se na ní od té doby nezměnilo. Historický vláček vás odveze až do Bechyně. Pro milovníky technické historie doporučujeme i návštěvu nedalekého řetězového mostu u obce Stádlec. Empírový most architekta Josefa Lanny z roku 1847 na cestě z Tábora do Písku je poslední svého druhu u nás. Jižní Čechy mají co nabídnout, tak si tam určitě naplánujte výlet.