Slunce na talíři

Tak moji milí, místo abych se radoval z toho, že zimní pneumatiky ještě nejsou potřeba, že inverze by mohla být ještě horší než ty v minulém století, místo toho všeho lítám od jednoho ke druhému a myslím na vás s jednou velikou výčitkou…  Zcela přirozeně je tady důvod k podzimnímu veselí.  Na chaloupce mi o víkendu vyměnili okna a dveře.  Skrz skla, přes která mě pomalu přestávalo uvnitř navštěvovat slunce, se nedalo dívat. Pozoroval jsem partu mladých řemeslníků. Byli to Češi (hurá, nezaměstnáváme jenom cizince).  Byli neuvěřitelně šikovní (se zalíbením jsem je pozoroval od stolu ze zahrádky, do které se opíralo slunce), velice pečlivě vše přeměřovali a vyměřovali, dodržujíce metodu dvakrát měř, jednou řež.

Uvařil jsem oběd, kuře na smetaně s knedlíkem a z alobalu vytáhl poctivě upečenou bábovku politou čokoládou, kterou pro řemeslníky upekla kamarádka Lída. Jedli jsme na zahradě a to bláznivé slunce se téměř letně vesele odráželo z talířů a z příborů přímo do našich očí. Zkrátka den jako víno. Toho jsem ostatně vypil trochu více při závěrečném úklidu. Protože piliny, odřezky, odštěpky a úlomky se nahromadily úplně všude, bylo potřeba se trochu posílit, aby mě šla práce zrovna tak jako těm šikovným klukům.

Po pravdě, moc mi to nešlo. Proto jsem raději usedl k internetu a podíval se na situaci na našem portálu. „Jupííííííííí!“, vykřikl jsem, „DVĚSTĚTŘICETOSM!!!!“ Ano, milí, blížíme se k dvěstěpadesáti propagátorům České gastronomie a potažmo České republiky.  Bylo a je to na oslavu! A protože jsem v tu chvíli naoslavoval již dost, rozhodl jsem se, že vám všem, ale hlavně našim nováčkům, popřeji samé šikovné ručičky do vašich restaurací, ať už za sporák anebo mezi hosty. Přeji vám co nejméně odřezků, pilin, odštěpků a úlomků při stále se dokolečka a dokola opakujícím boji v poskytování dobrých služeb. A slunce zkuste denně podávat na talíři vašim spokojeným hostům v podobě specialit naší české kuchyně.  Já už ty paprsky tak trochu cítím!

Váš Kajetán