Prázdniny

Slyšeli jste tu ránu? Včera se zlomily vejpůl :). A já, milí, sedím na barové sesli u amerických kamen značky Jotul a na střechu chaloupky, //do koberce trávy, do kopců, do větví jabloní, do růži a také do septiku, který se raduje (je pro to předurčen) // a všude kolem už další týden bubnuje déšť. Reportáž, kterou jsme tady pro Toulavou kameru před čtrnácti dny natáčeli, jsme museli celou přesunout do baziliky Navštívení Panny Marie. Pro déšť se nedalo udělat kloudný záběr a divákovi nabídnout ani zbla z nádherné přírody Jizerských hor. Nedalo a vlastně nedá se vůbec nic, jen čerpat vodu, dívat se na malé jezírko, na jehož místě stálo původně ohniště. Můžete ještě den otáčet maso naložené v oleji a v roztodivném koření a čekat na přátele, kteří sem budou vážit hodinu a půl cesty na grilovačku, aby mírně zklamaní maso dojedli z talířů za oknem v teple a v bezpečí… Safra. Jak to asi vypadá v hospodách? Je tam plno? Je tam vlhko od zapařených pláštěnek a od dalších roztodivných chráničů deště? Od bicyklů unavených turistů? Od promočených ruksaků? Mělo by tam být především příjemně, mělo by tam být teplo a z každého rohu by měla svítit letní pohoda a ze stolů by se měly smát jídelní lístky a z nich by se pro nás, pro všecky mělo linout poselství:  No a co!! Lidi!  Neblbněte! Všechno už tady jednou bylo a déšť je vlastně očišťujícím a povzbuzujícím nástrojem pro vše živé. Tak holt to letošní léto vykoupeme a třeba ho naučíme plavat!
Co tomu říkáš měsíci srpne? Alespoň my tady u nás v Jizerkách v tom máme JASNO:)…….