O Ježíši, Rudolfovi a Hlavním nádraží

Je neděle květná, ctíme poslední postní neděli a den, kdy Ježíš vkročil do Jeruzaléma… Dnes také slaví svátek Rudolf a v pátek pan prezident slavnostně otevřel zrekonstruovanou budovu pražského Wilsonova (chcete-li Hlavního) nádraží.

Můj nejlepší kamarád provozuje  v historické - nezrekonstruované - Fantově budově (mj. největší secesní budově ve střední Evropě) výše jmenovaného nádraží,  kavárnu, Fantovu kavárnu. Ježíš, Rudolf, nádraží… Jak to jen vlastně jde a nejde dohromady? Kdo dnes v Česku věří v Ježíše spasitele?  Situace s naší vírou je tristní. Kolik z nás zná osobně nějakého Rudolfa? Kdo z nás ještě řeší nějaké nádraží? Já, moji milí, přestože hlavní město zrekonstruovalo po roce 1989 svoje centrum, letiště, provozuje fantastickou a spolehlivou městskou dopravu, není rozdíl mezi Mnichovem, Lipskem, Prahou a Edinburghem, až na to nádraží… Takové již nikde v té civilizované Evropě nenajdete. Nemluvím o Rusku, kde nádraží je chloubou města, je vlastně novodobým chrámem přepychu a čistoty. Teď si řeknete: A co v tom tedy hraje ten Rudolf? Ten před čtrnácti lety zřídil v chátrající dvoraně Fantovy budovy kavárnu, chtěl ji oživit, chtěl upozornit na neradostný stav ozdobných prvků, soch, maleb… Natíral, ošetřoval, staral se, ale přiznejme si – nebyl restaurátor. Bojoval se státními drahami, upozorňoval na zoufalý stav budovy. A čas šel dál a my Češi jsme si na pomoc zavolali Italy, vždyť předcházejícím století Prahu stavěli a pustili jsme je do rekonstrukce nádraží.

Velikonoční výsledek je žalostný, původní zničená dlažba, původní červené podhledy, původní omlácené sloupy... a v tom ve všem "kašírka" - tak se tomu říká ve filmařském a výstavnickém žargonu. Prodejní stánky, expozice, přesně tak jak se ve veletržní hale naaranžuje výstava na pár dnů... hra světel...do toho pár zavedených oděvních značek, několik zahraničních fast food´s...
a slib: A nyní se pustíme do Fantovy budovy!

Je noc a já stojím uprostřed haly a vysoko nad hlavou zubožená kopule Fantovy budovy, nad peróny chátrající majestátní oblouky střech chránících komfort cestujících pro případ nepohody. (Když prší na nové peróny (stavěli jsme si je sami, nikoli Italové) padá skrz popraskané tabule déšť.)

Dívám se k nebi a volám: „Ježíšikriste, Rudolfe, zachraň nám nádraží“… A můj druhý hlas mě kárá: "Ty potrefená huso! Cos pro nádraží udělal ty?? Červenám se. Potrefená husa? No ano! Představte si, že tu v podobě restaurace na nádraží najdete taky. Ostatně česká regionální kuchyně v Potrefené huse bude asi to jediné co na "novém" nádraží bude stát za to.


Váš Kajetán