Jedna stovka let, co to je...

Je jaro roku jedenáctého, před sto lety se pomalu schylovalo k první světové válce.  U nás v západní civilizaci už léta neválčíme. Zbraně utichly v roce pětačtyřicet a my se dali cestou  studené války, která skončila v letech osmdesátých. Na našem starém kontinentě používáme  v současnosti jiné zbraně  -  internet,  televizi, rozhlas a tištěné noviny. Jak už pravidla boje zní: musí padnout první výstřel a pak už to jede…

Střílet se musí jednoduchými větami, aby to pochopila i tetička z Čičuliček u Vsetína. Střílet se musí nahlas a taky ze všech stran. Několik takových střelců si za své hlasité střelby na všechny strany vybuduje postavení celebrity. Střelci vůbec nejsou hloupí. Střílí na naši historii, na politiky, na vlaky, silnice, na zdravotní systém, střílí na služby. Se střelci nic neuděláme zvláště v dnešním světě, ve kterém střílení nezabíjí. Je třeba se udržet, neodpovídat ráží stejného kalibru, nechat je být. Zaměřme hledáčkem vlastní zbraně třeba letošní jaro, podívejme se na úžasnou krajinu naší země, na fungující služby, na silnice stále vedoucí odněkud někam, na příjemné hospody, kterých je jak hub po dešti a na prima personál, který v nich obsluhuje a už nás zná. Minulý víkend jsem navštívil Hájenku v Kersku pana Hrabala, jídlo jsem si sestavil téměř na klíč, dobře jsem se najedl a nechal se hýčkat servisem manželského páru, který kmital po plné hospodě a na všechny strany nenásilně předával kus dobré nálady ze sebe sama, zadarmo.  Kokořínsko a Roubenka – úžasná, památkou chráněná stavba, stranou všech hlavních tras…. Ta atmosféra, pohotoví chlapíci v kuchyni i na place: „Maková zmrzlina anebo bramboračka? Výstava leteckých záběrů české krajiny? Nebo snad nocleh ve špejcharu?“.  Je snad libo Hotel Horal ve Velkých Karlovicích, řízky z krkovice na úžasném porcelánu a stopečka hruškovice s plátkem čerstvé hrušky? Co takhle Hotel Zlatý býk v Písku, kde dokonalý servis ozvláštňují kurzy čarování přímo s paní majitelkou? Jde a půjde to! Hlavně, alespoň na chvíli uschovejme zbraně. Sledujme průběh všech událostí, ten úžasný životaběh, který nás tak rychle míjí a nezapomeňme se občas podívat o sto let zpět…

Váš Kajetán

P.S.  …jo a v roce 1911 se narodil můj děda