Česká kuchyně je in
Po boomu hamburgerů, pizz, sushi, hot wings, twisterů a dalších více či méně chutných zahraničních pokrmech se pomalu ale jistě vrací na český stůl tradiční české gastronomické speciality. A jejich obliba raketově roste.
V období, kdy i hamburger působil cizokrajně a zajímavě, české ulice zaplavily jako houby po dešti fastfoody nabízející kalorické bomby pochybné kvality,otevíraly se asijské, francouzské a italské restaurace. Ale tak jako ve všem, i zde začalo platit, že čeho je moc, toho je příliš a vše nové se časem přesytí. Češi se začínají pomalu vracet ke své vlastní tradiční české kuchyni.
Jaká je vlastně tradiční česká kuchyně?
Území současného českého státu bylo za vlády Karla IV. a Rudolfa II. centrem evropské politiky a kultury a tento fakt se významně podepsal i na vývoji české kuchyně, ve které díky tomu nacházíme vlivy všech okolních států. O české kuchyni se dá tedy mluvit jako spíše o kuchyni středoevropské, která se však vyznačuje určitými specifickými prvky. Typickým příkladem jsou knedlíky, ať už houskové, bramborové nebo ovocné. České hospodyňky znají mnoho knedlíkových variací s nepřeberným množstvím tvarů, chutí a velikostí. Důležitou součástí české kuchyně jsou polévky a omáčky. Mezi ty nejtradičnější polévky patří česnečka, dršťková, fazolová, hovězí s játrovými knedlíčky nebo kulajda. Nezastupitelné místo patří bramborám, které jsou nejvíce používanou potravinou v české kuchyni. Nekonzumují se pouze jako příloha, ale slouží i jako surovina pro přípravu dalších jídel, například bramboráků. Velké oblibě se také těší jídla připravovaná z hub a taková smaženice nejvíce chutná z těch vlastnoručně sesbíraných.
Vepřo-knedlo-zelo, svíčková s knedlíkem, švestkové knedlíky nebo borůvkové koláče jsou považovány za typické představitele české kuchyně, přesto ve starých kuchařkách najdete mnohé pokrmy, na jejichž přípravu se již dávno zapomnělo.
O české kuchyni se říká, že není zdravá
Dnešní podobu mnohých typicky českých jídel ovlivnila v 19. století zahájená průmyslová výroba řepného cukru a přemíra vajec a tuků. V této době se stal knedlík českým národním pokrmem. Na druhou stranu český bramborový knedlík není kaloricky vydatnější než například italské gnocchi. Stejně tak česká buchta si energeticky nezadá s italskou sladkou pochoutkou tiramisu. Tajemství rozdílu spočívá ve zkonzumovaném množství a použitých surovinách.
I české stravovací zvyklosti se v poslední době začínají přesouvat směrem ke zdraví prospěšnějšímu stylu a české kuchařky opět objevují chuť pohanky nebo špaldy, které byly také nedílnou součástí staročeské kuchyně. Ovšem i tradiční česká jídla se dají připravit zdravě. Stále více se na tomto poli začínají uplatňovat moderní trendy a i původně těžká a kaloricky vydatná jídla lze několika snadnými triky výrazně odlehčit. Na českém jídelníčku se v poslední době častěji objevují i sladkovodní ryby a zeleninová jídla, která do tradiční české kuchyně rozhodně patří.
Kde hledat
Dobrým vodítkem při hledání restaurace, kde najdete bohatý výběr tradičních českých jídel, je logo Czech Specials, které je pro návštěvníky restaurací zárukou nejen vysoké kvality nabízených pokrmů, ale i stylového prostředí a příjemné a ochotné obsluhy. Restaurace, které se do projektu chtějí zapojit a získat tak certifikát a možnost vyvěsit značku Czech Specials ve svém podniku, musí splňovat mnohá kritéria. Hlavní podmínkou je nabídka jídel tradiční, ale i moderní české kuchyně, která vychází z tradičních českých surovin. Na jídelníčcích těchto restaurací najdete klasiku české kuchyně, jako je svíčková, pečená kachna, bramboráky, jídla ze sladkovodních ryb a zeleniny, ale i zástupce regionálních specialit nebo klasické utopence a nakládaný hermelín.